č. 2028/2010 Sb. NSS, Pozemní komunikace: veřejné užívání účelové komunikace
č. 2028/2010 Sb. NSS
Pozemní komunikace: veřejné užívání účelové komunikace
k § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
Právní povaha veřejně přístupné účelové komunikace závisí na tom, zda je skutečně třetími osobami alespoň s konkludentním souhlasem vlastníka pozemku užívána, a to nad rámec toho, co je vlastník pozemku povinen strpět podle svých soukromoprávních závazků. Skutečnost, že vlastník pozemku nebo jeho právní předchůdce upravil právo cesty a jízdy formou věcného břemene, svědčí spíše tomu, že neměl v úmyslu povolit neomezené užívání komunikace na jeho pozemku neurčitým okruhem třetích osob.
Konkludentní souhlas s veřejným užíváním účelové komunikace (§ 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích) nelze bez dalšího vyvodit z toho, že stěžovatel nebo jeho právní předchůdce účelovou komunikaci neoplotili ani neoznačili jako soukromý pozemek se zákazem vstupu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2009, čj. 1 As 76/2009-60)
Prejudikatura: č. 2012/2010 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 2/2008 Sb. ÚS. (sp. zn. II. ÚS 268/06).
Věc: Společnost s ručením omezeným ROYALSTAV proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobkyně.
Rozhodnutím Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru dopravy, ze dne 19. 11. 2007 byla žalobkyni dle § 42 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích uložena pořádková pokuta ve výši 10 000 Kč. Důvodem uložení pokuty bylo neuposlechnutí výzvy, kterou Magistrát opakovaně vyzval žalobkyni k odstranění dopravního značení a zařízení omezujícího přístup na komunikaci. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 6. 12. 2007 odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 2. 2008 zamítl.
Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila žalobou ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, v níž namítala mimo jiné to, že rozhodnutí žalovaného i Magistrátu vycházelo z nesprávného právního posouzení věci, neboť předmětná komunikace není veřejně přístupnou účelovou komunikací. Uvedla, že komunikace sloužila v době jejího zřízení výlučně potřebě tehdejšího vlastníka, obchodní společnosti R. T. I., a. s. Ta pak převedla vlastnické právo k části nemovitostí ve svém vlastnictví na společnost S & W Automobily, s. r. o., a to na základě kupní smlouvy a smlouvy o zřízení práva věcného břemene ze dne 22. 10. 1999. S ohledem na to je nutno dovodit, že předmětná komunikace není veřejně přístupnou účelovou komunikací, nebyla nikdy jako taková zřízena a nebyla předchozím vlastníkem ani žalobkyni nikdy veřejnému užívání věnována. Podle žalobkyně zřízení věcného břemene dle soukromého práva nemůže zakládat veřejné užívání, ba naopak zřízení věcného břemene veřejné užívání vylučuje.
Krajský soud žalobu rozsudkem ze dne 15. 7. 2009 zamítl.
Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti tomuto rozsudku kasační stížnost, v níž mimo jiné tvrdila, že v daném případě se jedná o neveřejně přístupnou účelovou komunikaci. Je tedy výlučně věcí vlastníka, zda na svůj pozemek umístí překážku, bránu, oplocení apod. Pokud pak umístění takových zařízení koliduje s právy třetích osob, jedná se o kolizi s právy soukromými a nikoli veřejnými. Komunikace je užívána pouze…
